Štěchovický poklad

Seriál se připravuje!

Počátkem roku 1945 bylo jasné, že válka je pro Německo ztracená. Šlo jen o to, jak zachránit co možná nejvíce z odkazu třetí říše, aby její myšlenky přetrvaly prohranou válku a někdy v budoucnu je případně bylo možné oživit. Pokud jde o hmotné zabezpečení celé akce – i zabezpečení nositelů myšlenek – byl vytvořen most do jižní Ameriky, kam se většina prominentních nacistů chtěla uchýlit.

Přepravu pokladů třetí říše především do Argentiny organizovali šéf gestapa Heinrich Müller a Hitlerův tajemník Martin Borman, vlastní transporty zajišťoval Otto Skorzeny. Poslední velká zásilka, která v samém závěru války měla směřovat po trase Berlín – Madrid – Argentina obsahovala 540 beden. Jejich obsah je znám jen přibližně – měly obsahovat říšské zlato, umělecké předměty naloupené v obsazených zemích především Göringem, cenné papíry, německé bankovky a valuty i tajné materiály vojenského výzkumu z Ústavu císaře Viléma. Podle některých teorií by tato zásilka mohla obsahovat i jantarovou komnatu nebo přístupová hesla ke kontům nacistických pohlavárů, kteří před koncem války převáděli svůj majetek do švýcarských bank.

Vzhledem k rychlému vývoji války se ale promeškala vhodná doba k přepravě těchto materiálů a nacisté museli hledat náhradní řešení. Legenda se rodila.