Štěchovický poklad

- 18. dubna 1945 odjel z Berlína speciální vlak s nákladními auty, na které bylo naloženo 460 beden

-  v noci 20. dubna odletěly z Berlína dva poslední dostupné letouny JU – 52, které pobraly celkem 80 beden

-  obě skupiny se vypravily jediným možným směrem, kde bylo tehdy ještě bezpečno – na východ do protektorátu Čechy a Morava, v Praze byly všechny bedny 22. dubna

- ukazuje se, že jakákoliv další cesta beden je vzhledem k postupující frontě nemožná a z Berlína přichází rozkaz podepsaný Martinem Bormanem: Všechny věci je třeba bezpečně uložit

- úkolem je pověřen plk. Emil Klein, velitel ženijní školy SS na Hradištku

- všechny bedny jsou z Prahy přesunuty do Hradištka k připravené štole, ruští a francouzští zajatci z nedalekého koncentračního tábora je ukládají pod zem a maskují,  po akci jsou postříleni strážnými SS a v dalším kroku Klein se svým pobočníkem Steigem likvidují i skupinu šesti strážných

- v květnu 1945 Klein odmítá splnit rozkaz vyhodit do vzduchu pražské mosty přes Vltavu a Štěchovickou přehradu a odchází do zajetí k Američanům

- v roce 11. února 1946 přijíždí na Hradištko skupina amerických vojáků, které doprovází německý důstojník Günter Aschenbach. Skupina otvírá do té doby nezmámou štolu a odváží množství beden do Frankfurtu nad Mohanem. Akce probíhá bez vědomí československých úřadů.

- 7. března 1946 jsou odvezené věci vráceny československým úřadům – jedná se o část Frankova archivu (od té doby se místu nálezu říká Frankova štola). Dokumenty se zabývají především možnou germanizací Čech a Moravy. Američané pravděpodobně očekávali, že objeví dokumenty o výsledcích vojenského výzkumu a zbraňových systéme, které německá armáda ve válce už nestačila použít.

- konec roku 1946 – Klein – po té co ho Američané vydali československým úřadům – je vyslýchán v souvislosti se štěchovickým archivem , naznačují se možnosti, že u Štěchovic toho může být ukryto víc, než se podařilo najít, Ministerstvo vnitra hledá především v rokli Dušno – ovšem bez jakéhokoliv výsledku.

- 1949 ministr obrany Alexej Čepička celou oblast uzavírá rozkazem o vojenských újezdech

- 1963 na základě zpráv sovětské rozvědky z Vídně se uskutečňuje v letech 1963 – 1964 nová vlna hledání, a to za pomoci geologického průzkumu a dalších moderních metod – bez úspěchu       

- jaro 1963 – Helmut Gaensel se seznamuje při výkonu trestu ve věznici ve Valdicích s Emilem, Kleinem

- 24. prosince 1964 – Klein je vydán do Německa (výměnou za agenta Abela), kde jej po propuštění z trestu navštěvuje i Helmut Gaensel

- 60. léta Gaensel cestuje po Jižní Americe

- 1968 – Gaensel jedná s československými úřady o vyzvednutí Štěchovického pokladu, příjezd okupačních armád všechny aktivity likviduje, Gaensel opouští Československo

1973 – v Německu umírá Emil Klein

70. léta – 1989 – pokračují pokusy o vyzvednutí Štěchovického pokladu pod kontrolou ministerstev vnitra a obrany, poslední práce provádí těsně před revolucí podnik zahraničního obchodu zaměřený na obchod se zbraněmi Omnipol

- 1991 – dodnes - Gaensel opět přijíždí do Československa hledat Štěchovický poklad

- 90. léta – Gaensel pátrá především v rokli Dušno a jejím okolí, některé výzkumy provádí i mimo oblast Štěchovic

- 2004 – lokalizoval místo v Malé Kleinově rokli, kde seismický radar a další technika potvrdily existenci asi desetimetrového úseku dosud neznámé štoly, Gaensel připravuje její otevření

Štěchovice a Hradištko

Za II. světové války byli občané nuceně vysídleni z rozsáhlého území, které bylo ohraničeno řekami Vltavou a Sázavou a čárou, která vedla přibližně po trase Poříčí nad Sázavou – Benešov – Bystřice - Vrchotovy Janovice – Sedlčany – řeka Vltava. Území se stalo výcvikovým prostorem zbraní SS s velitelstvím v Benešově. Přímo v Hradištku byla zřízena Pionierschule SS (ženijní škola SS), kam přišel v září 1942 Emil Klein jako prozatímní velitel, později byl jmenován velitelem v hodnosti SS-Obersturmbanführera. V roce 1943 zde Němci zřídili pobočku koncentračního tábora ve Flossenburgu. V okolí Hradištka bylo mnoho středověkých štol jako pozůstatek po těžbě zlata, nová podzemní díla vznikala jako součást přípravy ženistů SS, nebo jako úkryty pro produkci válečného průmyslu (Medník, železniční tunely).

Ženisté SS disponovaly chemickou látkou Lixzyn-Apullen, která dokáže vyvinout velký žár a spojit beton s přírodním kamenem tak, že místo upravené lidskou činností není možné rozeznat od výtvoru přírody.

V celé oblasti byl klid až do úplného konce války, nebyli tu svědci, Němci tu měli potřebnou technikou, pracovní sílu, byly tu k dispozici vhodné podzemní úkryty.
Štěchovický poklad byl pojmenován po větší a známější sousední obci Štěchovice, která v roce 2005 oslaví 800 let od svého založení. Ta se rozkládá na druhém břehu Vltavy a za druhé světové války tu život probíhal jako jinde v protektorátu. Kromě geografického označení místa nemají Štěchovice se Štěchovickým archivem ani pokladem vlastně nic společného.

Cesta za pokladem

I v okolí Hradištka to vypadá na nové místo, kde se brzy kopne do země. Proč?
Nové informace dorazily k Helmutovi Gaenselovi od příbuzných snoubenky Kurta Laubeho Anny (příjmení na přání příbuzných neuvádíme) z Landshutu v Bavorsku. Kurt Laube byl totiž jedním z vojáků, kteří hlídali naimpregnované bedny před jejich uložením do podzemí na konci dubna 1945 u Hradištka. Mladí lidé se nakonec nevzali, konec války zamíchal s jejich osudy. Ale Anně zbyly na svoji lásku vzpomínky i nějaké věci, které ji Kurt svěřil do úschovy. Poznámky z posledních dnů války má teď v rukou Helmut Gaensel a podle nich lokalizoval nové místo, které vypadá slibně. Jeho víru v úspěch potvrzuje i to, že dřívější indicie spustily kopání v minulých letech nedaleko od nové lokality. Vše tedy směřuje k novému výzkumu na novém místě – jakmile se vyřídí potřebná povolení. Nenápadné místo u Hradištka už brzy odpoví na otázku, zda se právě tady skrývá část Štěchovického pokladu.

Jedno z nejdůležitějších svědectví o tom, že před koncem války se na Hradištku děly podivné věci, poskytla Helmutu Gaenselovi příslušnice zbraní SS Elizabeth Obertová. Při nedávné návštěvě na Hradištku mířily její první kroky po boku Helmuta Gaensela do rokle Šlemín. V těsném sousedství protileteckých krytů, které se zachovaly až do současnosti, ukazovala místo, kde přes rokli vedla dřevěná lávka. Místo znala důvěrně, protože tu každý den chodila za svým snoubencem – důstojníkem ženijní školy SS. Na Hradištku 14. dubna 1945 se také vzali.

Koncem dubna 1945 při cestě přes lávku ji zarazil nesnesitelný pach. Ten ji přinutil podívat se dolů z lávky. Spatřila desítky beden uložených na dně rokle, které vojáci potírali jakousi impregnační hmotou. O pár dní později bedny v rokli nebyly, ale podle jejího svědectví rokli také neopustily. Když si chtěl Helmut Gaensel tuto tezi ověřit, začal ve šlemínské rokli kopat. A světe div se, přesně v místech, které popisovala paní Obertová, našel základy impregnační pícky i se zbytky impregnační hmoty. Kde tedy ty bedny jsou?

Existenci věcí ukrytých v podzemí v okolí Hradištka potvrdil Helmutu Gaenselovi i důstojník britské tajné služby. Jako mladíček byl pověřen sledováním prostoru poté, co v únoru 1946 Američané vykopali a odvezli bedny z takzvané Frankovy štoly v rokli Dušno. Podle něj Britové získali svědectví, že plánek k celému podzemnímu systému má být zapečetěn v nábojnici do protiletadlového děla a zabetonován ve schodišti jednoho soukromého domu na Hradištku. Ale ve kterém…

Svá tajemství nosil v hlavě i Němec Josef Drabesch – člověk s pochybnou minulostí za druhé světové války. Zúčastnil se mnoha výkopových prací na Hradištku, ale jeho informace k cíli nevedly. Zatím…

Vůdce Adolf Hitler rád obdarovával své věrné. Tyto hodinky od něj dostal ke svým čtyřiačtyřicátým narozeninám říšský vůdce SS - a starý Hitlerův spolubojovník už od roku 1923 – Heinrich Himmler. I on věděl, co je ukryto u Hradištka. Nikomu to ale nestačil říct. Po svém zatčení 22. května 1945 spáchal sebevraždu…

Nejnovější přírůstek z archivu Helmuta Gaensela. Letecký snímek amerického průzkumného letounu z března1945. To podstatné co ukazuje, je střelnice v pravé spodní čtvrtině snímku. O ní dosud Helmut Gaensel nevěděl – jeho hledání vycházelo z existence jiné střelnice, která se zachovala do dnešních dní. Teď se ukazuje, že svědci, kteří lokalizovali štoly právě podle polohy střelnice, hovořili o této – dosud neznámé. Proto musí Helmut Gaensel přehodnotit dosavadní poznatky před druhou vlnou kopání, kterou chystá. Podporuje jej také několik sponzorských skupin z USA a Německa, které chtějí obnovit práce ve větším měřítku…

Co může podzemí ukrývat

VĚDECKÉ POZNATKY, TAJNÉ ZBRANĚ
Například letadlo diskovitého tvaru, které se údajně vyvíjelo v Avii Čakovice. Součástky pro něj se měly vyrábět v tajné továrně v Lukách pod Medníkem. To, co by mohlo být zajímavé i šest desetiletí po válce, je způsob pohonu tohoto letadla. Podle některých spekulací, Němci se pokoušeli využít k pohonu antigravitace, což nedokážeme dodnes. Hovoří se i oexperimentech s antihmotou – Němci údajně chtěli na tomto principu vyvinout jakési „paprsky smrti“. V Prostějově firma Wichterle a Kovařík pracovala na projektu akustické rakety.

ZLATO, KLENOTY
Předměty naloupené po celé Evropě.

UMĚLECKÁ DÍLA
Především obrazy z Göringovy sbírky a další cennosti naloupené po celé Evropě.

FINANCE
Říšské marky i valuty, možná i přístupová hesla k nacistickým kontům ve švýcarských bankách

JANTAROVÁ KOMNATA
Jádro jantarové komnaty vzniklo ke korunovaci pruského krále Friedricha Wilhelma I. (Bedřicha Viléma I.) v roce 1701 a do roku 1716 jantar zdobil jeden za salónů berlínského zámku. V tomtéž roce navštívil Berlín ruský car Petr I., kterého chtěl válečnický král Friedrich Wilhelm I. získat jako svého spojence proti Švédům, a proto mu mimo jiné věnoval i jantarové skvosty. Ty doplněné benátskými zrcadly a florentinskou mozaikou z polodrahokamů zdobily od roku 1775 jeden ze sálů Kateřinského paláce v Carském Selu (dnešním Puškinu) bývalém letním sídle carské rodiny. V roce 1941 Němci komnatu demontovali a odvezli do  zámku v Königsbergu  (Kaliningrad, Královec). Od března 1944 je její osud nejasný. Zámek byl v srpnu 1944 vážně poškozen náletem, podle některých svědectví jej však komnata – i když částečně poškozená – přežila. Podle dalších verzí mohla být zničena, když v květnu 1945 opilí rudoarmějci zapálili to, co ze zámku zbylo. Posléze totiž byly v jeho troskách nalezeny zbytky kamenné florentinské mozaiky.
Podle jiných svědectví byly většina skvostů jantarové komnaty ve 126-ti bednách včas odvezena na východ.
V roce 1997 německá policie v Brémách zabavila jen málo poškozenou mozaiku o rozměrech 55 krát 70 centimetrů, která je podle německých i ruských expertů jednoznačně částí Jantarové komnaty. Podle vyšetřování tento fragment odcizil německý voják v posledních dnech války z beden uložených v německém Výmaru.

Co se podařilo nalézt

Při výkopových pracích v okolí Hradištka jsme zaznamenali nálezy munice, spojařské techniky a dalšího vojenského materiál z období druhé světové války.K nejzajímavějším nálezům patří pozůstatky impregnovací pece a  úlomků umělé horniny, kterou v okolí Hradištka testovali němečtí ženisté a která měla posloužit k zamaskování místa, kde je uložen poklad.

Zaznamenali jsme také řadu štol ze středověku, které jsou památkou na těžbu zlata v oblasti. Některé z nich nesly stopy dodatečných úprav z pozdějšího období.

Proč se poklad dosud nepodařilo nalézt

Především proto, že není známo jeho přesné uložení. Podle dostupných poznatků bylo v okolí Hradištka uloženo do země více materiálů. Kromě Frankova archivu to byly bedny z Berlína, i další poznatky vědeckého výzkumu, které se v té době nacházely na území protektorátu. Není vyloučeno, že se do podzemí dostaly i prototypy vojenských technických zařízení, taktéž vyvíjené na území protektorátu. Je tedy pravděpodobné, že to, co je označováno souhrnným názvem Štěchovický poklad, je uloženo ve více menších úkrytech. Ty dnes na povrchu země nic neprozrazuje, a tak hledač se musí při pátrání strefit výkopem anebo sondou přímo do nepříliš velkého prostoru, což vyžaduje mnoho pokusů za mnoho peněz.