80 let Helmuta Gaensela

Helmut Gaensel se těší dobré kondici, když se rozhodl ve svých téměř 85 letech obnovit hledání pokladu. Na snímku s manželkou Laďkou.

80 let Helmuta Gaensela

Helmut Gaensel oslavil v letošním roce úžasné 80. narozeniny! A jak jinak, než dalšími aktivitami, které jej mají dovést k vytouženému Štěchovickému pokladu. Aktuální snímek jej zachytil se synem plukovníka Kleina Siegfriedem při jeho pobytu ve Štěchovicích (víc informací v sekci Novinky).

Helmut Gaensel se narodil v roce 1934 v obci Kovářská. Městys Kovářská se rozkládá na hřebeni Krušných hor v údolí potoka Černá voda v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Snímek ukazuje Gaenselův rodný dům. Oba rodiče měli hudební nadání – otec Franz se sice živil jako malíř pokojů, ale zároveň působil jako dirigent orchestru v Chomutově. Tam se seznámil s budoucí manželkou Martou, která zpívala především v různých kabaretech.

Většinu válečných let prožil Helmut Gaensel v Praze už jen s matkou a jí také následoval do odsunu do saské obce Neue Schleuse. Odtud se tajně vracel za babičkou do Kovářské, kterou odsun nepostihl, a po složitých peripetiích se mu podařilo zůstat u ní natrvalo.

V roce 1949 nastoupil jako horník do jáchymovských uranových dolů.

1954 – 1956 základní vojenská služba u 60. praporu PTP v Mošnově u Ostravy.

V roce 1959 je odsouzen za špionáž proti Československu. Rozsudek je ale fiktivní, jeho cílem je dostat Gaensela do blízkosti plukovníka Kleina, který je držen ve věznici Valdice. Gaensel slíbil československým úřadům pomoc při získání informací, které by vedly k nalezení Štěchovického pokladu. Po dobu dvou let stráví po boku Kleina několik měsíců, jednoznačný výsledek se ale nedostavuje.

1964 – plukovník Klein je propuštěn z vězení a předán do Německa

1964 – 1968 Helmutu Gaenselovi začíná žít život dobrodruha. Ve službách československých úřadů pendluje mezi Východem a Západem (funguje jako Pražská spojka), pomáhá s návratem německých vězňů z Československa a výměnou za to získává nejrůznější informace.

1968 – měl se uskutečnit první velký pokus o vyzdvižení Štěchovického pokladu. Stanovený termín 21. 6. se ale nestihl a byl přeložen na září. Po okupaci ČSSR sovětskou armádou zůstává Gaensel v Německu, kde právě působí.
Ještě v témže roce odchází do Brazílie, kde spolupracuje s německými válečnými vysloužilci a otvírá zlaté doly. Zakládá společnost Gaensel Gold Mines.

1977 – pomáhá americké CIA v rámci akce Perský koberec překazit nelegální obchod s íránským uranem. Děkuje mu tehdejší prezident USA Jimmy Carter. Především s americkými republikány spolupracuje i v dalších letech a získává řadu uznání například od prezidenta Ronalda Reagana nebo ministra zahraničí Alexandra Haiga.

V dalších letech podniká v těžebním průmyslu, především rozvíjí těžbu v dolech na stříbro v americkém Salt Lake City. Také se angažuje v dolech na zlato v Bolívii a na stříbro v americké Montaně a Coloradu.

1990 – vrací se do Československa, aby pokračoval v hledání Štěchovického pokladu (víc informací v jiných sekcích)

2003 – oženil se, manželka se jmenuje Laďka Gaensel

2014 – pokračuje ve hledání Štěchovického pokladu a jantarové komnaty, slaví 80. narozeniny, které zaregistrují i některá média

5. července 2014

Přemysl Čech: Jubileum velkého hledače

Pochybuji, že by se v Česku našlo větší a zároveň zamotanější tajemství, než je příběh Štěchovického pokladu. Existuje vůbec nebo jde jen o dobře živenou chiméru? Vždyť se hledá prakticky nepřetržitě od roku 1946, štěstí kolem Štěchovic zkoušely snad stovky hledačů, v některých místech je tu země rozvrtaná jako ementál.
Nasazeny byly obyčejné krumpáče, ale i vrtné soupravy, některé šachty měly parametry důlních děl, používaly se georadary i vrtulníky – a výsledek? Jedno dokonalé, velké ovšem skvěle mediálně uchopené NIC!
Nejpilnějším hledačem za celá ta dlouhá desetiletí byl bezesporu Helmut Gaensel. Narodil se v roce 1934, v obci Kovářská u Chomutova v německé rodině a v těchto dnech oslavil v plné síle své osmdesáté narozeniny. Bilancujme spolu s ním.
Veškeré šílenství začalo 11. února 1946, kdy ke Štěchovicím přijíždí skupina amerických vojáků. Bez vědomí a povolení československých úřadů otevírá do té doby neznámou štolu, vyzvedává z ní bedny s částí archívu K. H. Franka a odváží je do Německa. V té době má vnitro v rukou plukovníka Emila Kleina dřívějšího velitele ženijní školy SS na Hradištku nad Štěchovicemi.
Okamžitě je vyslýchán a naznačuje, že by toho mohlo být v podzemí kolem obce možná víc. Konkrétní však není. Ministr obrany Alexej Čepička vytváří z oblasti vojenský újezd a začíná se kopat.

V dalších letech tu kope i ministerstvo vnitra, poslední práce za minulého režimu organizuje ještě kolem listopadu 1989 obchodník se zbraněmi – podnik zahraničního obchodu Omnipol. V devadesátých letech nastupují Helmut Gaensel, Josef Mužík a celá plejáda dalších hledačů včetně třeba herce Ondřeje Vetchého a někteří z nich zkoušejí štěstí dodnes.

Jejich aktivity sleduji jako novinář celých oněch pětadvacet let. Legenda pokladu má přímo luxusní zázemí: něco – ve Frankově štole – se tu opravdu našlo. Za války odtud byli vystěhováni místní obyvatelé a vznikl tu německý vojenský prostor – nikdo z našich nevěděl, co se tady děje. Něco by tu skutečně mohlo být ukryto – dodnes se postrádá třeba ona slavná jantarová komnata i další věci.
Sídlili zde ženisté, jsou tu stará důlní díla, za války se dokončovala štěchovická přehrada – ideální místa ke hře na schovávanou. A konečně: Helmut Gaensel znal plukovníka Kleina za jeho věznění u nás i z pozdějších kontaktů po Kleinově odchodu do Německa. Lepší aranžmá pro uložení pokladu nemůže vymyslet nikdo.
Za ta léta jsem okolí Štěchovic prolezl s různými hledači křížem krážem, plazil se v podzemí, díval se na historické snímky a nejčastěji právě Helmutu Gaenselovi kladl stále stejnou otázku: „Tak kdy bude poklad venku?“ A v nedokonalé češtině jsem dostával stále stejnou odpověď: „Uz, uz pane Cech.“ - Nejslavnější hledač věří na Štěchovický poklad i ve svých osmdesáti a stále doufá, že pokud jej někdo najde, bude to právě on. Ale přece jen si pootevírá dvířka pro případ, že by poklad byl přece jen fikcí: „A kdybych ho nenašel, tak i ta léta hledání stála za to“, říká. A já mu to věřím.
Autor: Přemysl Čech
Pořad: Názory a argumenty | Stanice: ČRo Plus