Jantarová
komnata
Jádro
jantarové komnaty vzniklo ke korunovaci pruského krále Friedricha
Wilhelma I. (Bedřicha Viléma I.) v roce 1701 a do roku 1716 jantar
zdobil jeden za salónů berlínského zámku. V tomtéž roce navštívil
Berlín ruský car Petr I., kterého chtěl válečnický král Friedrich
Wilhelm I. získat jako svého spojence proti Švédům, a proto mu mimo
jiné věnoval i jantarové skvosty. Ty doplněné benátskými zrcadly a
florentinskou mozaikou z polodrahokamů zdobily od roku 1775 jeden ze
sálů Kateřinského paláce v Carském Selu (dnešním Puškinu) bývalém
letním sídle carské rodiny. V roce 1941 Němci komnatu demontovali
a odvezli do zámku v Königsbergu
(Kaliningrad, Královec). Od března 1944 je její osud nejasný. Zámek
byl v srpnu 1944 vážně poškozen náletem, podle některých svědectví
jej však komnata – i když částečně poškozená – přežila.
Podle dalších verzí mohla být zničena, když v květnu 1945 opilí
rudoarmějci zapálili to, co ze zámku zbylo. Posléze totiž byly v jeho
troskách nalezeny zbytky kamenné florentinské mozaiky.
Podle
jiných svědectví byly většina skvostů jantarové komnaty ve 126-ti
bednách včas odvezena na východ.
V roce
1997 německá policie v Brémách zabavila jen málo poškozenou
mozaiku o rozměrech 55 krát 70 centimetrů, která je podle německých
i ruských expertů jednoznačně částí Jantarové komnaty. Podle vyšetřování
tento fragment odcizil německý voják v posledních dnech války z beden
uložených v německém Výmaru.
|