|
|
I v okolí Hradištka to vypadá na nové místo, kde se brzy kopne do země. Proč?
Nové informace dorazily k Helmutovi Gaenselovi od
příbuzných snoubenky Kurta Laubeho Anny (příjmení na přání příbuzných neuvádíme) z Landshutu v Bavorsku. Kurt Laube byl totiž
jedním z vojáků, kteří hlídali naimpregnované bedny před jejich uložením do podzemí na konci dubna 1945 u Hradištka. Mladí lidé
se nakonec nevzali, konec války zamíchal s jejich osudy. Ale Anně zbyly na svoji lásku vzpomínky i nějaké věci, které ji Kurt
svěřil do úschovy. Poznámky z posledních dnů války má teď v rukou Helmut Gaensel a podle nich lokalizoval nové místo, které
vypadá slibně. Jeho víru v úspěch potvrzuje i to, že dřívější indicie spustily kopání v minulých letech nedaleko od nové
lokality.
Vše tedy směřuje k novému výzkumu na novém místě – jakmile se vyřídí potřebná povolení.
Nenápadné místo u Hradištka už brzy odpoví na otázku, zda se právě tady skrývá část Štěchovického pokladu
|
 |
|

Jedno z nejdůležitějších svědectví o tom, že před koncem války se na Hradištku děly podivné věci, poskytla Helmutu Gaenselovi
příslušnice zbraní SS Elizabeth Obertová. Při nedávné návštěvě na Hradištku mířily její první kroky po boku Helmuta Gaensela do
rokle Šlemín. V těsném sousedství protileteckých krytů, které se zachovaly až do současnosti, ukazovala místo, kde přes rokli
vedla dřevěná lávka. Místo znala důvěrně, protože tu každý den chodila za svým snoubencem – důstojníkem ženijní školy SS.
Na Hradištku 14. dubna 1945 se také vzali.
|
Koncem dubna 1945 při cestě přes lávku ji zarazil nesnesitelný pach. Ten ji přinutil podívat se dolů z lávky. Spatřila desítky
beden uložených na dně rokle, které vojáci potírali jakousi impregnační hmotou. O pár dní později bedny v rokli nebyly, ale podle
jejího svědectví rokli také neopustily. Když si chtěl Helmut Gaensel tuto tezi ověřit, začal ve šlemínské rokli kopat. A světe
div se, přesně v místech, které popisovala paní Obertová, našel základy impregnační pícky i se zbytky impregnační hmoty. Kde tedy
ty bedny jsou?
|